Metody nahrávání ve studiu

Slovník MIDI běží v testovacím provozu.
Děkujeme za pochopení.

Nejdříve si musíme uvědomit, v jakém nahrávacím studiu vlastně pracujeme. Pokud se jedná o studio, kde se nahrává výhradně akustickou cestou, nejsou k dispozici žádné jiné metody, než klasické snímání zvuku mikrofonem. V řadě nahrávacích studií se ale pracuje i s analogovými nebo digitálními zařízeními. Pak jsou možnosti záznamu dvě:

O používáni obou metod se vedou dlouhé diskuze. Jeden zvukař preferuje první metodu (většinou z důvodů absolutní čistoty signálu, zejména pokud je výstup ze zařízení digitální), druhý metodu druhou (především kvůli tomu, že i reproduktor se spolupodílí na výsledném zvuku nástroje). Je na každém, kterou z nabízených metod kdy zvolí.

Další možností je, že nahráváme ve studiu, kde se hodně pracuje s MIDI. (Přeskočíme opětovné řešení problému, zda výstup z nástroje snímat přes reproduktor mikrofonem nebo nahrávat přes kabely. Budeme pro zjednodušení předpokládat nahrávání přes kabely, které se v tomto případě používá mnohem častěji.) Problémy při nahrávání však spočívají někde úplně jinde než při nahrávání akustickou cestou. Vzhledem k tomu, že je v moderních audio-MIDI sekvencerech možné precizně programovat veškeré nastavení a povely pro připojená zařízení, rozhodně se vyplatí toho využít. Existují v podstatě tři možné způsoby záznamu.

Tip 1
První ze způsobů absolutně nevyužívá možnosti programování MIDI skladeb v sekvenceru a řízení nástroje. Nahráváme tak, že do sekvenceru postupně zaznamenáváme jednotlivé zvukové stopy, které hrajeme (nebo jiný hráč) v reálném čase. Při takovém způsobu práce jsme však velmi omezeni, protože můžeme do jedné stopy zaznamenat pouze to, co jsme schopni zahrát a vytvořit v reálném čase. Pokud bychom potřebovali řídit každou nohou jiný parametr, hrát na klávesy deseti prsty a přitom řídit ještě další parametry, nepodaří se nám to, protože již nemáme končetiny, kterými bychom mohli další parametry ovládat. A následná editace MIDI dat v sekvenceru již není možná, protože jsme rovnou nahrávali zvuková data. Pokud se nám nepodařilo stopu nahrát správně, musíme jí celou (nebo část při použití střihu) nahrát znovu. Výhodou ale je, že můžeme okamžitě s nahranými daty pracovat jako se zvukovými soubory – můžeme tedy například použít veškeré audio efekty. Dokonce už při přípravě zvuku poznáme výhodu, protože můžeme použít libovolný zvuk (třeba i vrstvený, s použitím arpeggiátoru) a také můžeme použít třeba všechny hlasy plyfonie. Tento způsob předpokládá zapojení zvukového výstupu z nástroje do počítače nebo jiného záznamového zařízení, kde zvuk zpracováváme.

[tip=2]Druhý způsob je naopak „čistý“ z hlediska MIDI. Jedná se o postupný záznam všech stop do MIDI sekvenceru. Následují obrovské možnosti editace všech možných MIDI kontrolérů, SysEx dat, kvantizace, atd. Tento způsob umožňuje vytvořit velice propracované zvukové nahrávky, ve kterých se pracuje s celou řadou hudebních parametrů. Další výhodou je, že takový soubor je možné uložit pouze jako Standard MIDI File, který je oproti zvukovým soborům nesrovnatelně menší. Naprosto stejné přehrávání souboru (tedy zvukový výsledek) však bude pouze v případě přehrávání na stejném syntezátoru (případně více syntezátorech), kde byla skladba vytvořena. Nevýhodou je značné omezení v oblasti DSP. Pro všech 16 MIDI kanálů je možné použít pouze jednu společnou DSP jednotku, kterou je daný syntezátor vybaven, pouze omezené množství polyfonie i MIDI kanálů. Pochopitelně není možné používat softwarové audio efekty, protože jsou zaznamenána pouze MIDI data. Tento způsob nahrávání předpokládá datové propojení nástroje a sekvenceru. Z nástroje musí vést i nějaký zvukový výstup, abychom výsledek slyšeli. Může se však klidně jednat i pouze o výstup na sluchátka.[/tip][tip=3]Třetí možnost je nejsložitější a jedná se o vhodnou kombinaci výše zmíněných. Do audio-MIDI sekvenceru nahrajeme pro právě zpracovanou stopu nejprve pouze MIDI data. Pro vybraný zvuk můžeme použít celou DSP jednotu nástroje, můžeme použít všechny hlasy polyfonie, velmi složitý vrstvený zvuk, který by jinak spotřeboval sám o sobě spoustu hlasů polyfonie a nemuselo by vystačit na další kanály, můžeme použít i tzv. kombinované zvuky, které využívají více MIDI kanálů nebo i arpeggiátory, atd. Tuto nahranou MIDI stopu pak perfektně propracujeme z hlediska MIDI – stopa je stále řízena MIDI. Pokud je to tedy nutné, můžeme přidat (buď ručně nebo opětovným nahráním) další kontroléry, můžeme propracovat konkrétní podobu zvuku, pokud je to nutné, můžeme kvantizovat a plně využít všech výhod zpracování MIDI dat mimo reálný čas v kvalitním MIDI sekvenceru. Když jsme s vytvořenou MIDI stopou spokojeni, spustíme přehrávání této MIDI stopy a zároveň nahrávání audio vstupu do nové zvukové stopy. Data tedy proudí ze sekvenceru (nejčastěji softwarového audio-MIDI sekvenceru na počítači) do nástroje, zde se v syntezátoru přemění na zvuková data, která pak po audio kabelech putují zpět do zvukové karty, tentokrát však do audio vstupu a kde se v podobě zvukových dat zaznamenávají do sekvenceru. Následně musíme vypnout (Mute) MIDI stopu, kterou jsme právě nahráli, aby nám nezasahovala do další nahrávané MIDI stopy. Data už máme ve zvukové podobě a můžeme aplikovat audio efekty. Následuje stejný postup s další stopou, kterou opět nejdříve nahrajeme jako MIDI data, následně ji upravíme a nakonec převedeme do zvukové podoby. Výhody tohoto způsobu práce jsou obrovské – metoda v podstatě přináší všechny výhody jak prvního, tak druhého způsobu nahrávání. Jedná se tedy o možnosti přesného naprogramování MIDI stopy a dokonalé práce s daty, ale i možnost používat audio efekty, nebýt omezený polyfonií ani DSP jednotkou zařízení, atd. Princip je svým způsobem podobný jako při práci se softwarovými syntezátory, které také umožňují kombinovat propracovanost MIDI stopy s veškerými výhodami, které přináší audio stopy a záznam zvuku. Nevýhodou však je relativní náročnost na způsob práce. Ačkoliv objektivně vzato, způsob není o moc náročnější, než druhá metoda nahrávání, tedy práce pouze s MIDI daty. Tento způsob vyžaduje jak datové (MIDI) propojení nástroje s audio-MIDI sekvencerem (tedy nejčastěji počítačem) tak zapojení zvukového výstupu do vstupu záznamového zařízení (opět nejčastěji počítače).[/tip]

Tip 4
Ještě složitější metodu, která vychází ze třetí zmíněmé, je nutné uplatnit v případě, kdy nemáme skladbu připravenou předem, teprve jí komponujeme a nemůžeme tedy nahrávat plástvově po celých stopách. Pak je nutné postupovat podobně jako při třetím způsobu nahrávání jen s tím rozdílem, že pravděpodobně budeme nahrávat po částech. Nejdříve tedy nahrajeme například všechny stopy předehry (každou zvlášť nejdříve MIDI, pak audio). Následně se vrátíme zpět k první stopě a začneme pracovat na 1. sloce. Potom je nutné z MIDI do zvukových dat převést pouze první kanál první sloky a nebo využít střihu a nahrát pouze první sloku. V takovém případě je potřeba být pozorný a pečlivý a nezapomenout si poznamenávat nastavení nástroje pro konkrétní stopy a nebo naprosto vše precizně řídit pomocí MIDI ze sekvenceru.

Tip 5
Pokud skladbu teprve komponujeme, máme ještě jednu možnost. A sice připravit celou skladbu pouze v MIDI (využít tedy druhé metody nahrávání) a teprve když je celá skladba hotová, tak se zaměřit na konkrétní zvuky. Teprve potom bychom mohli nahrávat po jednotlivých stopách do sekvenceru zvuková data s tím, že bychom si předem vždy pečlivě připravili zvuk – včetně veškerých možností plné DSP jednotky nástroje, atd. Oproti čtvrté možnosti má tato tu výhodu, že nemusíme neustále přehrávat již dříve nahraná data. Nevýhodou je, že vlastně až do konce nemáme představu o tom, jak nahrávka ve výsledku zvukově dopadne.